SHE-MON k textu Ivany Ashby

Příspěvek Ivany Ashby Jestli máte tetování, dredy nebo piercing, asi nebudete kariérista na jejím blogu je dnes až bohužel příliš typickým příkladem úpadku soudnosti a samostatného myšlení. Není nebezpečný tím, že by napadal modifikované. Je nebezpečný způsobem uvažování, jenž se za ním skrývá. Právě z podobných zkratkovitých úvah založených v předsudcích a neschopnosti vidět souvislosti, plyne v současnosti narůstající rasismus a další společenské problémy.

Stejně jako neexistuje žádná příčinná souvislost mezi rasovým nebo etnickým původem a inteligencí, neexistuje ani žádná mezi tetováním, piercingem či jinou modifikací a sociální adaptibilitou jejich nositele. Chirurgická ocel vpravená vpichem do těla, ani inkoust pod kůží prostě nedokáží způsobit, že by modifikovaný ztratil cit pro problémy svých přátel a ostatních lidí, zodpovědnost, případně smysl občanské či pracovní povinnosti.

Ivana Ashby samozřejmě ve svém textu takto jednoduše nemluví. Bylo by to totiž na první pohled absurdní. Nicméně za celkem jejích pochybných argumentů proti modifikovaným lze tento náhled tušit, byť v neuvědomělé podobě. A jak vlastně argumentuje? Způsob, jímž obhajuje své stanovisko má dokonce přesný název: pseudoargumentace. Ta spočívá v tom, že se hromaděním velkého množství neověřených, nepravděpodobných, neurčitých a na subjektivních dojmech založených důvodů sugeruje čtenáři platnost vlastního stanoviska. Množství argumentů tu nahrazuje jejich věrohodnost.

Právě proto nemám ani v nejmenším úmyslu pouštět se do vyvracení jejích tvrzení. Jsou zjevně nesprávná a nesmyslná. Jedinou výjimkou, jíž je pravděpodobně třeba učinit, je Ashbyino uvedení dat sociologické studie, jež statisticky sleduje souvislost mezi tetováním a nebezpečným chováním jeho nositelů v adolescentním věku. Jedná se o další případ pseudoargumentačního postupu. Autorka bere tzv. „tvrdá“ statistická data a bez ohledu na jejich kontext je interpretuje tak, aby potvrzovala její prozatím neobhájené stanovisko. Chce tím budit dojem „vědeckého“ podložení vlastních názorů.

Podstatné ovšem je, že předkládaná studie sleduje zkoumané souvislosti pouze u adolescentní mládeže. Postpubertální období je ovšem z psychologického hlediska poměrně svébytné období lidského života. Charakterizuje jej mentální úsilí o formulaci vlastní osobnosti, názorů a sebevědomí. Běžně adolescent cítí potřebu vytyčovat se vůči vnějšímu okolí, aby se utvrdil o sobě samém. Tomu se často děje zaujímáním např. extrémních názorů, stvrzováním vlastní autonomie přejímáním návyků ne zcela tolerovaných většinovou společností. Toto jsou psychologické a sociologické důvody proč teenageři začínají kouřit, pít alkohol či užívat těžší drogy, proč mají problémy s rodiči či proč se hlásí k extrémním ideologiím. Článek „Jestli máte tetování, dredy nebo piercing, asi nebudete kariérista“ je nejlepším dokladem, že tělesné modifikace dosud zcela nepatří k obecně společensky tolerovaným úkazům. To ostatně souvisí i s jejich historií, jelikož do většinového povědomí populární kultury pronikly především skrze hnutí punk, jenž je svými odmítavými postoji vůči konzervativním hodnotám přímo charakterizováno. Zde tedy leží důvod, proč se ti adolescenti, jejichž psychologické zrání se formuje odporem vůči vnější autoritě a jejím hodnotám, nechávají tetovat a propíchávat. Nikoliv v tom, že by tetování nutně souviselo s drogovou závislostí či sociopatologickým chováním. Tetování či piercing jsou zde prostě jen jedním ze způsobů, jak sám pro sebe uznat vlastní hodnotu a rozhled. Vzhledem k tomu, že adolescence je zcela běžnou a dokonce nutnou fází ve vývoji osobnosti, nejde tedy o patologické chování. Naopak patologie psychického života se projevuje u těch, kteří stadiem adolescence neprošli.

Postpubertální utvrzování o vlastní osobnosti se samozřejmě nemusí projevovat jen obdivem k tělesným modifikacím, ale například i neústupným obhajováním hodnot konzervativních. Přesně tak, jak to děla Ivana Ashby ve svém krátkém textu. Z hlediska psychologického zrání to lze tolerovat, z hlediska sociální nesnášenlivost, kterou takový text vyvolává, ovšem ne!

SHE-MON

Autor je studentem Filosofické fakulty UK a piercer a modifikátor ve studii HELL.cz